MODLITBY, VERŠE, PÍSNĚ

Hana Banovčanová   Olga Richterová   Pavel Šenkapoun   Písně z divadel mládeže

Pašije   Zoufalství   Závěj   V kavárně   Ptáci   Svatební   Noc
Pašije

Utrpení, jak já mu rozumím
to je zakřivení světa
a chvíle, kdy se přízraky duše pohnou ve svých kobkách
aby zalidnily tvůj hotel
tvoje město
tvoji zem
kdy to, co je uvnitř, je i venku
kdy chod věcí je do nejjemnějších detailů nastaven tak
aby působil duši maximální bolest

Jenom, že je u tebe tvůj anděl
a není-li, potom ještě vůbec netrpíš
a ti, co se zabili ze zoufalství
byli od utrpení ještě strašně daleko

Anděl - čirý duch
staří Římané mu říkali génius
Že příliš trpíš?
Inu, máš mocného anděla

Reformační ikonoklasmus - jak dobře mu rozumím
neboť i mě děsí obrazy Boha, Krista a andělů
jejichž opičí ksichty se pitvoří na stěnách katolických chrámů

Láska andělů je úplně jiná
než láska lidí
její podstatou je dobrota
něco, co si tady na Zemi
nedovedem vůbec představit

Někdo snad má dobré srdce ale pořád je to jenom srdce to staré, vratké, nešťastné lidské srdce

Zoufalství

Byl jsem už tak zoufalej
že jsem se i odnaučil bát
ale nemělo to být ještě všechno
jak beznaděj rostla
začínal jsem cítit i lásku k vlasti
a litovat všechny ty vojáky obou a vůbec všech válek
kteří padli pro cizí zoufalství
a přestával naopak litovat ty
kteří zoufalí umírali
nejen proto, že kvůli nim ztratili život ti první
ale taky proto
že smrt pro ně byla vysvobozením

Člověk se bezděky stává fanatikem
musí-li trávit čas mezi fanatiky
neznám lepší katalyzátor vlastního nacionalismu
než nacionalismus druhých národů
nic v člověku nepřiživí komplex méněcennosti
jako obcování se zamindrákovanými
prázdnota vlastního srdce nejvíc zabolí
dotkne-li se cizí prázdnoty

Prázdno na prázdno
bolest na bolest
led na led
zoufalství na zoufalství:
neomylně se hledají
a vždycky se najdou
množí sebe sama jako pominutá buňka
jejíž pošetilost stojí někoho
bolestivě ztrácený život

A já bych býval asi potřeboval lásku
a přece jsem dál pošetile hledal
prázdnotu a led

Ano, nakonec jsem se zamiloval
prudkou pyšnou láskou
pod jejímž náporem svět mění skupenství

Ale třeba jsem se taky jen zamotal do přeludů
jimiž zoufalství krystalizuje
tím pomalým neodvratným pohybem
v šílenství

nahoru
Závěj

Spadl jsem do světa a nic od něj nechtěl
a nebudu brečet, až z něj budu odcházet
s jazykem a nehty zčernalými dehtem
černý sníh z duše jen Bůh může odházet

A já přitom miloval život snad až příliš
jenže sama láska ještě nikoho nespasí
aspoň ne ta lidská, vždyť ta trvá jenom chvíli
teprve ta lidská požár v srdci uhasí

V kavárně

Sedíme zase spolu, po letech, aspoň chvíli
víno nám rozlévaj' číšníci černobílí
musím se smát tomu, jak se pořád divíš všemu
uvažuj rozumně - jakou má náš život cenu?

Uvažuj střízlivě - jakou my dva máme cenu?
mám na něco připít, ale já fakt nevim čemu
po letech jsme nostalgii vstříc naproti vyšli
za chvíli se vrátíme do tmy, z níž jsme přišli

nahoru
Ptáci

Už skončil všechen čas, odkvetl květen
tři popelaví ptáci ve větvích seděli
a osamělá smrt bloudila světem
na kterym už všichni umřeli

Prach padal na emblémy impérií
něčí vzpomínku unášel vzdušný vír
Asie Evropu brala za bílou šíji
na nebi Slunce, na Zemi mír

A já bych zvedl Tvoji hlavu, kdybych mohl
a já bych políbil Tvé čelo, kdybych směl
ticho vracelo se pustou plání do hor
suchej trs trávy ve větru se chvěl

Svýho tátu viděl jsem za ranní mlhy
Je to Horácie dobrý znamení?
Ať je či ne, oči mi stejně zvlhly
a hejno hus se zvedlo z osení

Někdo nechce žít a sny má plný děsu
je tolik v polovině zhaslých svic
Já, co dostal jsem, jen pokorně dál nesu
a víc, víc o tom nevim vůbec nic

Už skončil všechen čas, odkvetl květen
tři popelaví ptáci ve větvích seděli
a osamělá smrt bloudila světem
na kterym už všichni umřeli

Svatební

Vím, že jako já i Ty jsi prošla kdysi brankou tý zlý chvíle
v níž se srdce k noci obrací a žádná láska nesmí dojít cíle
ale protože se Bohu z jistých příčin, zachtělo nás dva na světě mít
smím dnes propít plat a svědomí mě netrestá
vždyť Ty jsi bezpochyby ta nejhezčí nevěsta
a pod jedním sluncem budem spolu nejspíš ještě ňákou dobu žít

A já vím, že často nebyl jsem, kde měl jsem být v těch nesmyslných letech
kdy jsme se všichni ztráceli ve vlastních, malých, vybydlených světech
ale ježto bylo psáno, že samoten by člověk neměl být
chci jak staří mistři z cínového kalicha
připít na zdraví a pevné nervy ženicha
který má tu odvahu pod jednou střechou s mojí sestrou žít

Ref.
Ono se všechno zase vrátí
vrátí jednou nesmrtelnou vlnou
třicet stříbrných se veleknězi vrátí
aby každej dostal svoji míru plnou
Ale vrátí se i réva
kterou spálil mráz
jednou ráno ti, co odešli
budou zpátky zas
všechno se na začátek vrátí
až dozraje čas

A já vím, jak jsi se trápila, že přátelé se kdesi poztráceli
že všechny velká vlna odnesla a není proč se těšit na neděli
jenže žádný zdi nejsou tak pevný, aby v nich lidská duše věčně měla hnít
proto přátel je dnes, řekl bych, zas plný dům
takže Míra, Lukáš zelená a Matěj rum
ať si posichrujem, že tu spolu budem ještě hodně dlouho žít

Ref.

nahoru
Noc (fragment písně)

Noc
schová ošklivost
skryje i krásu

otevře bránu
pro kouzla a písně
ze starých časů

Noc
blahodárná pro ty
kteří někam jdou

chladivý balzám
na starosti tří králů
putujících za hvězdou

Ref.
I tuhle noc půjde někdo k vzdálenému cíli
- nad hlavou Jitřenku, tu nejpyšnější z hvězd
Jenže vzplane světlo se znamením zvláštní síly
a nebeskej zvon zavolá poutníky ze všech cest

Noc
schová ošklivost
skryje i krásu

a znovu ožijí písně
kouzla a příběhy
ze starých časů

Ref.

A pod rouškou tmy
snad i zlo kvete
ale noc je nejvíce plná
světel

nahoru