MODLITBY, VERŠE, PÍSNĚ

Hana Banovčanová   Olga Richterová   Pavel Šenkapoun   Písně z divadel mládeže

...   Prosba   Já tobě a ty mně   Kačeny   Nedělní   ...   Jarní úklid   Vrabčí   Jaké jsem dávala rady   O potopě
...

Kdo paličkoval
tohle jíní, tuhle krajinu?
Obroubená ranním sluncem
usedám.

Skřípání skorosněhu připomíná, že i první housle občas zavržou, krajkářkám slábne zrak a pletaři se pletou... Tenhle taky?

Prosba

Dopřej mi tak lžičku svého hlasu
posyp mě vším co tě nadnáší
co tě tíží čím ses nechal podvést
Ať se jako podzim snáším i na to co nesnášíš

Ochutnám i špínu za nehty
kdo ti loupal cibuli chci zažít
a jestli se při tom probudíš
Vymneš co sis málem neprozradil

nahoru
Já tobě a ty mně

Nedovřelo se nebe pořád crčí
dobré znamení že můžem smývat
a ono může dělat naschvály

Nenadále vtrh vítr do činžáků
ještě si můžem vytahat trny
ještě se nerozhnisaly

Kačeny

Křižovaly rybník
a stará učitelka s huňatou čepicí
by nechtěla znovu
(leda aby nebolela záda)

Dneska ví kdo je gauner
kdo kačer samotář a
kam popluje hejno

Nemusí stále hledat hráz

nahoru
Nedělní

U stolu Páně vadne fíkus
žloutne jako my sedící
Když kázaní chce zatnout do živého
zdřevnatím s ním

U stolu Páně opadává listí
nemá útěchu v modlitbách
Ukazováčkem dotýkám se prsti
vyschlé jak vyklečený hrách

...

Kličkujem zemí
Snadno? S obtížemi?
Jen tak bez outěžku naděje
že obětavost neochvějnost víra
mastnou špínu a únavu stírá
Podél cest závěje

Sůl země
Odklizení prosolíme
škarpy a odtajem do polí
Zkouším vypařit se zase někam spadnout
pokaždé se o něco víc rozdrolím

nahoru
Jarní úklid

Ráda bych nám darovala rohož
napsala několik srozumitelných slov
a položila je (dobře upletená)
na čerstvě vytřenou podlahu

Všechno by se vpilo
jako když přesazuješ kytky
a kypříš zaléváš
vodou
cos nechal odstát

Vrabčí

U kořenů prosím o laskavost
znají přeci zkratku nahoru

A kymácím se jenom v korunách

(Shazuju hnízda vzteklá
že stejně neumím létat)

Žebroním loudím
nic platné tak
nacvičuju před zrcadlem pláč

Poslední vrabčí
uvízlo ve vlasech

nahoru
Jaké jsem dávala rady

Kdysi.
Radila jsem místo černozemě pochyby.

A opravdu jsi zkusil,
co se dalo?
Vzdáváš to - musíš?

Musím, prosili.

I mně se pak rozoraly meze,
půda mizela i s kořeny.

Mezitím ---

Dorostly dvě chybějící uši
a doslechla jsem se o zapouštění.

A co dnes, když se ptají?
Hrsti hlíny,
aby se nám žilo pevněji.

O potopě

Nechutnosti činím
Však mě nevidí

Zkouším depilaci suchým z nosu
pojídám obočí (to vypadané)
a ze všeho nejraději spím

Jen občas s překvapením zjišťuji
že mluvím zájem a přitom si
na cizí chválu zuby brousím
slibuji i když nemám ani páru
jak ty lány slibů zkosím
a pak to vzdám a hodím flintu
ať si zreziví

Však se to tak moc neví
tak se z toho přeci nestřílí

Nechutnosti činím
Pak se rozprší

nahoru