Modlitby, verše, písně

Vypadlí z hnízda bez naděje na návrat
Nothing Compares 2U

Mořský příliv denně stoupá výš
Kdy překoná i náš práh
Na dohled včera, každým dnem zdá se blíž
Zítra bude na dosah

měsíc jak velké hadí oko zírá
utéci není kam
a srdce sebou tluče do všech stran
tak vezmi, prosím vezmi mě, vezmi na svou dlaň
jak sbírá se pták co z hnízda spad na sníh

V noci někdo volal mé jméno
Co po mně moh (jenom) chtít
Hlas temný, tichý, už mám dospáno
Mám vstát nebo se skrýt

Svět je velká (velikou) hromada písku
Tisíckrát přesátá větrem
vítr tu zamete každičkou šlápotu.
a vítr (hned) zamete každičkou šlápotu
Začínám, končím každým dnem

Písnička o odpuštění (na břehu moře)
Jan 8:3 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.

V noci sám na břehu
oheň pálí, takže spát nemohu
do písku píšu soupis svých křivd
mořský příliv stih ho do rána smýt.

Neřekl nic (a on mlčel)
(On) mlčel do písku prstem
napsal si cosi
nevím o čem

V noci sám na břehu
oheň pálí, takže spát nemohu
do písku píšu seznam svých vin
píšu všechno, co na sebe vím.

Neřekl nic...

V noci sám na břehu
oheň pálí, (takže) spát nemohu
Oheň pálí, přesto (ale) nezačal hřát
(A) ráno mě roztřásl chlad. Nad ránem (mě) roztřásl chlad.

Neřekl nic...

V noci sám na břehu
oheň pálí, stejně spát nemohu
potom vítr, tichý (jemný) jak jen dech je
uhasil oheň a slunce hřeje!

Neřekl nic...

nahoru

Ledová kra (v objetí obzorem)
New York is a Woman - Suzanne Vega.

Ledová kra nás unáší
na jih, zdá se, asi někam k rovníku
Slunce pálí a ubývá delfínů
přibývá ploutví žraloků.

Ledová kra nás unáší
Občas cítím, jak se z hloubi zachvěje
Tys Pátek můj a já tvůj Robinson
Na ostrově bez naděje.

Potom obzor sevřel se jak pevný kruh
Jak(o) když tě z lásky někdo objímá
sama jsem, nejsem však osamělá
tajím dech,
unáší nás kra kdopak ví kam
Taje, však nejsem ztracená

Ledová kra nás unáší
Bouře dávno vzala náš záchranný člun
Tys Robinson a já tvůj Pátek jsem
Na ostrově bez návratů.

Chmýří
Velvet Underground, Jesus

1. Chmýří
Vzlétlo, já jsem nedýchal!
vzlétlo z uschlé trávy.
Nebem k zemi odlétá

Chmýří
Běžím za ním po špičkách
V srdci smutek, strach stesk
je tak těžké nedýchat!

Chmýří Vzlétlo, já jsem nedýchal!
Dotklo se mých dlaní
Nezůstává, letí dál

Chmýří Rozlétá se do všech stran
Bolest srdcem, nevím
Kam teď za ním běžet mám

Jesus, Jesus
Help me find my proper place
Help me in my weakness
Cause I'm falling out of grace

2. Chmýří
Vzlétlo, já jsem nedýchal!
vzlétlo z uschlé trávy.
Nebem k zemi odlétá

chmýří,
lehce někam odlétne
Snést se do Tvých dlaní
Zatajíš dech kvůli mně?

chmýří,
Do všech stran se rozlétá
Snést se do Tvých dlaní
Zatajíš dech kvůli nám?

Jesus, Jesus
Help me find my proper place
Help me in my weakness
Cause I'm falling out of grace

nahoru

Nejsem dál, nejsem blíž
Knopfler: Silvertown Blues

(Ležím) v člunu na zádech, (je) trochu mráz
Zas tichá noc, je mi zima, nejde spát
Velký vůz stojí, asi ztratil směr
jižní kříž ho poplet ukazuje na sever

tamhle se k sobě choulí Blíženci
taky zkřehlí zimou, já teď často mám pocit
že k nebi mám stále stejně daleko
že z hladiny moře je k nebi čím dál tím dál, dál, dál

ráno po vlnách letí sluneční šíp
a já mu očima uhýbám.

Nejsem dál, nejsem blíž,
tvůj dech slyším - spíš...
Nejsem blíž a nejsem dál,
Chtěl bych, abys vstal.

Nejsem dál, nejsem blíž,
Na zádi člunu spíš...
Nejsem blíž a nejsem dál,
Chtěl bych, abys vstal.

Plachta visí splihle na stožáru
Počítám řady vln, kolik ještě k obzoru
Bez větru obzor stále stejně daleko
člun uprostřed moře má k obzoru stále dál dál dál

ráno po vlnách letí sluneční šíp
a já mu očima uhýbám.

Ne, nejsem dál, nejsem blíž,
tvůj dech slyším - spíš...
Nejsem blíž a nejsem dál,
Chtěl bych, abys vstal.

Nejsem dál, nejsem blíž,
Na zádi člunu spíš...
Nejsem blíž a nejsem dál,
Chtěl bych, abys vstal.

Uvíznutí
Heart of Gold, Young (CD2) (Kalandra, Blues Session I, 1)

někdy mě země (ze mě?), tak trochu studí
A nebe se zdá být na dosah.
skočil jsem vzhůru, zemi jsem ztratil,
/: a na nebe jsem (vůbec) nedosáh,
nebe nedosáh :/

včera jsem chtěl zas zajít k tobě
však uvízl jsem ve dveřích
nemoh jsem tam, a ani zpátky
/: s dveřmi se točím ve veřejích
Uvíz (jak) v peřejích :/

Ref.: Mezi nebem zemí zůstat sám
Teď vím, že v letu zmrznout může pták
K smrti unaven jen touží spát
(Kdo jej) zachytí, zahřeje, zadýchá?
Zachytíš, zahřeješ, zadýcháš?

A představte si, že jsou vlaky,
Co uhání dnem, nocí, krajinou
A vůbec nikde se nezastaví
/: Pak máte vše před nebo za sebou
Všechno za sebou :/

můj pokoj večer se často stává
Útočištěm i vězením
Křeslo a stůl, tiché přítmí
/: zrcadlo můj jediný společník
Zrcadlo společník :/

Ref.: Mezi nebem zemí zůstat sám
Teď vím, že v letu zmrznout může pták
K smrti unaven jen touží spát
(Kdo jej) zachytí, zahřeje, zadýchá?
Zachytíš, zahřeješ, zadýcháš?

nahoru

Břímě
Dylan: Weight

Někdy jsem pírko ve větru, jindy kámen na mořském dně
Loď, co hledá přístav, jindy vlny příboje,
Jednou řidič za volantem s černou páskou přes oči,
Jindy stojím na rohu a čekám, kdo se otočí.

Sejmi ze mě to břímě,
Usměj se a pak
Pak i mně bude jasné,
že mohu dál jenom tak

Někdy si připadnu jak svatý, jindy slepce okrádám,
Nevím, co (všechno) na mě vidíš, a jak se tvářit mám,
ukradnu pár hostií a pak dávám na kostel,
teď bych se dost rád schoval jak malé dítě pod postel.

Někdy jsem jak zlatokop, jindy tulák pod mostem.
Někdy jak v žaláři vězeň, jindy porotou i soudcem (katem),
Někdy v karavaně přes poušť, poslušně kráčím s Mojžíšem
Jindy zase v podpalubí hraju karty s Jonášem.

Nevím, odkud se díváš, nenápadně se rozhlížím,
možná se díváš (ze)shora, možná jsi jak můj stín,
nejraději bych někam utek, někde schovat bych se chtěl,
Nejraději bych se ukryl jak (malé) dítě pod postel.

Jednou jsem zahlíd (viděl) tvou tvář v bílém sněhu za oknem,
A pak jsem tě potkal ve tmě, která přišla až nad ránem,
Nevím, co na mě vidíš a nevím vlastně, co po mně chceš,
Duha by mohla být mostem a slzy jsou jak déšť.

Sejmi ze mě to břímě,
Usměj se, pak vím
Pak i mně bude jasné,
Že také já dál jít smím...

Jdem domů

Svírám dlaně, co nejpevněji umím
A stejně voda protéká
Co bude potom, co bude potom,
Až vyberem vodu do sucha

Honím svůj stín a sotva mu stačím
A stíny druhých mě pletou
Co bude potom, co bude potom,
Až bude slunce nad hlavou.

Půjdem za sluncem
To je kousek zpátky a pak ven
Uprostřed zahrady stůl a studna u uschlého stromu
Jdem domů, jdem domů, jdem domů, jdem domů.

Na kraj srdce
The Corrs: What Can I Do

Když námořníci tolik dní
vězni byli na lodi
A pak zazní: "vidím zem(i)!"
hned se tísní na přídi

Kdo duši zláká na kraj srdce?
Takže se srdce trochu nachýlí
Vyteče z něj co chutná hořce,
Ze skály k nebi letí motýli

zlatokop zas celý věk
Klečel v písku u řeky.
(a) Potom stačí, když písek
Vrátí slunci paprsky

Kdo duši zláká na kraj srdce?
Takže se srdce trochu nachýlí
Vyteče z něj co chutná hořce,
Ze skály k nebi letí motýli

Letí světlem, které nepálí
Letí světlem noční motýli

Někomu snad stačí krok
Který slyší za dveřmi
Jinému zas když končí noc
První ranní svítání

Kdo duši zláká na kraj srdce?
Takže se srdce trochu nachýlí
Vyteče z něj co chutná hořce,
Ze skály k nebi letí motýli

nahoru

Až zbudu já

Nejprve stín, který za zády mám
Nejprv ten stín, nepouštěj prosím dál
Nejprve stín, který za zády mám
Dál půjdu (chci jen) já, já, dál chci jen já.

Potom ten kámen - padám únavou
Ze srdce kámen, prosím, ten mi vem,
Potom ten kámen - padám únavou
Pak zbudu já (pak to budu já), já, opravdu já.

A ještě pláč, ty víš, že lítost mám,
Slzám, co stále tečou, pramen vem.
A ještě pláč, ty víš, že lítost mám,
Pak zbudu já (pak to budu já), já, opravdu já.

Potom jen zbývá z rukou špínu smýt
A z nohou prach a potom pohladit,
Potom jen zbývá z rukou špínu smýt
pak zbývám já, já, jen Ty a já.
Teď tu jsem já, já, jen Ty a já.

nahoru

MODLITBY, VERŠE, PÍSNĚ