Majestas

A

---

Dnes další rys zkušenosti s Bohem: "majestas".
Překládá se: "Vznešenost, důstojnost, velikost, svrchovanost, výsostnost".

Člověk vnímá: tady je taková Moc, taková Převaha, takové Právo… že - člověku zbývá jen…, že první, co odpovídá situaci je - padnout na zem, na tvář, na kolena, zakrýt si oči.

Co to znamená afektivně, pocitově, potkat takovou Moc...
Nebude to zase jen hrůza. Cítit takovou - naprostou převahu nad sebou...
Znamená to přece být naprosto bezmocný a nicotný! Nebo byste čekali něco jiného? Snad vztek (z takového ponížení), nebo smutek (z vlastní nicoty)?

Ne, to ne. K prožití "majestas" patří ještě něco docela jiného.
Nejvíc odpovídající reakce je chvála, v které je ohromný kus radosti a osvobození.
Jak to? Není to tak paradoxní, jak se zdá.

B

---

V životě je to dost takové… dost napětí, hořkosti, skoro by se řeklo - boje… Proč?
Ten trochu (nutkavý a) tázavý pocit musíte znát: jsem vyjímečný! Nebo snad nejsem vyjímečný? Jsem jedinečný! Nebo snad ne?

Jsou volná místa, a bojuje se o ně, snad i to místo nahoře je volné - totiž to docela vyjímečné a jedinečné...
Nemyslí si to náhodou druzí také? Hmmm!

(Nebo si vymyslete jiný obraz, který by vyjadřoval ten pocit, který musíte znát, - vyhlášení konkursu, přijímacích zkoušek, zlatokopové kolíkují parcely, probíhá sportovní utkání nebo závod, nebo jako když padla vláda a bojuje se znovu o moc a řád… - je napětí, boj, úsilí najít (jedinečné) místo, prosadit se)

Je to kdo z koho, kdo s kým a proti komu, srovnávání se s druhými, a střídají se pocity - vítězoslávy, nejistoty, křivdy.
Ve hře jsou ambice, osobní očekávání, naděje, zamotávají hlavu i srdce, i vztahy. Ve hře je ctižádost, cti-potřebnost.
Když se mi nedostává (podle mé potřeby) dost cti, pozornosti, zvláštní místo, tak se dostaví hořkost. Napadne mě, že už nedaruji ze své přítomnosti nic. Tím se dá i vyhrožovat a jakoby i chtít trápit.
Vynořuje se pocit zneuznání. Evidujeme křivdy. Stačí se jich jen dotknout, a vyvalí se hořké pocity a řetězce myšlenek.

A ctižádost druhých, jejich "vypínání" na špičky je tak vidět a zlobí… "Dělají vlny".

Protože žijeme dost odděleně, tak se tohle často odehrává jen v myslích a pod povrchem srdce a mysli, po nocích, nebo v diskusi s blízkým člověkem.
Ale když strávíte nějaký čas ve skupině (mládež by o tom mohla vyprávět), tak si to prožijete "na vlastním těle". Boj o místa, prosazení sebe sama, prosazování vlastní výjimečnosti, ambice, hořkost, až třeba msta odřeknutím přítomnosti...

Tak: Vykřičníky a otazníky. Výrazné a zmatené pocity. Jakýsi (velký) nárok něco v nás (na nás i druhé) klade (to jsou ty výkřiky, vykřičníky !). A někde se objevuje dost nejistoty (to jsou otázky ?).
Boj, srovnávání, kdo z koho, hořkost, nároky, uraženost, ponížení, počítání na co mám, a na co asi ne, strach, nevole, nejistota, závist, podezření.

C

---

Teď - před tím "majestas" - je s tímhle naprosto konec. Jsem "oslněn", s tváří k zemi
Zastaví se to rozhoupání vykřičníků a otázek, všechny mé výtky, hořkosti… se potichu a najednou vytratí.
Kde je moje ctižádost a potíž s ní, kde jsou ambice? Spáleny. Na troud. Mé hořké vykřičníky a nejisté otázky - pryč. Smazány.

To, co předtím bylo běžné, tak silné a svíravé, ambice, křivdy… a dokázalo mě to trápit celé dny a noci, je nepatřičné. Není pro to vůbec místa. Ztratilo to svou afektivní (pocitovou) váhu. Jsem od toho osvobozen.
Myslel jsem si, že bych měl být velký, zvláštní, jedinečný, a trápilo mě, že asi nejsem dost - a od druhých tak uznaný?

To je objev "zkušenosti Boží majestas": To místo nahoře - nebylo a není prázdné. A je to tak dobře. Ani já, ani ty...
Je bod, ke kterému se všechno sbíhá (těžiště), v kterém se všechno "svazuje", a není ve mně.
A já teď sleduji cestu těch "nitek".
Chvála - znamená přiznat a dělat tohle.
A můžeme to přiznat spolu, já i ty.
A mohu (mám) se dát k dispozici. Předtím jsem přemýšlel o tom, co by mně mohlo a mělo být k dispozici, teď jinak.

"Majestas" - znamená jistě úctu, pokoru, ale taky konec falešných (jestli ne všech) ambicí a ctižádosti (která je vždycky podvodná), proto osvobození a radost, která může být sdílená...