Tremendum

Začali jsme mluvit o zkušenosti s Bohem. Jaká je, co znamená? Máme nějakou vůbec? Ale bez zkušenosti pro nás nic vlastně není!
Projdeme si na pokračování několik rysů, které zkušenost s Bohem má.
Dnes první. Začneme tím těžším. Říkal jsem si: ať máme těžší za sebou. Ale je také základní.

První rys zkušenosti s Bohem se nazývá "tremendum". Otřásající, úděsné.

A

---

Začneme "odnaproti".
Být jako Robinson… Je těžké si to představit?
Robinson je vyvržen na pustý ostrov. To bude jeho země.
Tady bude žít. Tady se bude pachtit. Tady bude mít radost z toho, co se mu povede. Tady bude mít to, co vydobude.
Na pomoc… mu - občas - něco připlave (z potopené lodi).

Základní životní zkušenost a pocit. "Robinsonův komplex."
Nemusíte ani říkat - "to je život jak ho známe". Člověk je vyvržen do světa. Tady mám mít "svou zemi, své místo, svůj ostrov".
Tady se pak musí žít a mělo by se přežít. To je všechno. Každá radost přitom je navíc.
Musí se pro to leccos udělat. Mít navrch, aspoň nad tím nejdůležitějším. Mít život ve svých rukou, pokud to půjde.
Vyhnout se mimořádným událostem. Když připlují lidožrouti, držet se stranou, až odplují.

Jaké to je? Být jako Robinson? Mít svůj ostrov a úkol přežít.
Není to špatné. Někdy si člověk připadne "hrdě". Ale taky to je únavné. Taky je možná dost samoty.

Vyřeší tohle Pátek? Nebo snad víc Pátků. Spousta lidí jich potřebuje hodně. A Vy?
Blízkost někoho může být potřebná, dobrá.
Jenom: Nad takovým Pátkem máte vždycky navrch. Aspoň sami v sobě a před sebou.
Máme blízké lidi, i hodně blízké. Ale s nimi to máme dost jako s Pátkem. Prvně my. Pak - i milý Pátek.

Robinsonův komplex. Robinsonova perspektiva.

B

---

Proti tomu... to tremendum
Proti "komplexu Robinsona" "komplex bouře".

Představujte si. Ohromná bouře.
Všechno se ztratí. Jako v přívalech deště. Vody jako za potopy. Všechno v ní zmizí.
A vítr. Zmítá vším. Všechno se chvěje.
Bičující proudy deště. Uhnout se nedá.
A blesky. Člověku zbývá jen se krčit. Co když mě blesk zasáhne? Strom rozštípne jako nic.
Duní hrom. Vlastního slova není slyšet. Na myšlenku se člověk nezmůže.
Nohy jako z olova. Utéci stejně není kam. Bouře na celém světě.

Komplex bouře.
Všechno ustoupí do pozadí, nebo se vlastně ztratí. Všechny ideály, naděje, sny. Člověk vzdá všechno.
Z člověka jsou strženy šaty. Člověk vzdává sebe sama.
Žádný Robinson. Žádná vlastní země. Žádný ostrov, žádné ambice, žádná únava. Stud, strach, hrůza.

Také žádný Pátek.
Proti člověku sice něco stojí. Ale žádný nějaký "jenom Pátek".
Nerozumíte tomu, kdo je při vás. Stojí v cestě, obklopuje, je zepředu, zezadu, napravo, nalevo, nahoře, dole, úniku není. Svírá.
Nevíte ani, co se po vás chce.
Člověk zapomněl, co sám chtěl. A je to jedno v tu chvíli.
Dotýkáte se své hranice, svého konce. Skoro jakoby jí člověk procházel. A konec to není.
Obrací se všechno, duše, vnitřnosti. Všechno se chvěje.

"Komplex bouře". Těžiště života nemám v sobě. Ale dotýká se mě.

C

---

Zkušenost s Bohem je spletená z několika pramínků, které se proplétají. Tahle prastará, původní, kterou jsme si nazvali "komplex bouře", je v biblické tradici překryta jinými. Ale je tam také.
I když se něco takového musí prožít - možná chápete, že člověk takovou zkušenost nevyhledává. Možná proto ale pak se neví, když se mluví o Bohu - o čem se mluví a proč o tom vůbec mluvit.

Děkuji, že jste to dnes unesli. Je těžké i o tom mluvit a poslouchat to. Ale takhle nějak to je...
Příště a dál už by to mohlo být snadnější. A dobré.