Žárlivost a závist

Další smrtelný hřích: „žárlivost a závist“. Nejsou to dva hříchy, to je jedna a stejná věc. O co v nich jde? Proč jsou smrtelným hříchem?
Dveří k pochopení je jistě víc. Pojďme dnes těmito:

Život, zdá se, nabízí často dvě, (ne čtyři) možnosti („alternativy“). Tak nebo tak. (Padesát na padesát.) Mohli bychom dnes přijmout jeho způsob? Vybírejte, jestli můžete. Mělo by se nám při tom otevřít pochopení toho – co se děje v žárlivosti, závisti – a v životě.

A

---

1. alternativa: Zaujetí nebo lhostejnost.
Znáte tuto alternativu? Nabízí ji „život“.
Chápete ji: Někdo nebo něco je vám – buď lhostejné, nebo vás to vezme za srdce a u srdce (nenechá vás to „chladnými“).
Znáte obojí? Lhostejnost nebo zaujetí. Co si vybíráte častěji?

Co je lepší? Lhostejnost nebo zaujetí? Dá se to říci?
Jaké to je, když vás něco nebere (nic to s vámi nedělá)? Člověk si může připadat svobodný. (Může říci: „To mě nevzrušuje“. „Pohoda“.) Ale člověk zůstává také „mimo“, a když vás „nebere“ nic, tak si člověk připadne tak nějak „jakoby už umřel“. Není proč žít. Říká se tomu „nuda“.
Jaké to je, když jste něčím, někým zaujati? Když člověka něco vezme za srdce, když se „zamiluje“, „zblázní do něčeho“… Máte pocit, že opravdu žijete. Ale kolik zlých činů vyroste ze zaujetí pro někoho nebo něco. Divadlo v Moskvě a čečenští teroristé…

Zaujetí nebo lhostejnost? Co je lepší? Jak kdy?
Východní moudrost říká: z toho, že se necháte příliš (vůbec) vzít za srdce (z touhy) – je jen trápení a zlé činy, musíte vždycky zůstat nad věcí, to je pravá moudrost…
Ale když je člověku všechno jedno, tak… co je lepší?

Zaujetí nebo lhostejnost? Vztah nebo nic… Tuto alternativu nabízí život. Můžeme si vybrat? Že těžko? (Že se to prostě stane a člověk je nebo není zaujat?)

Na kterou stranu byste přiřadili „hřích“, nebezpečí „žárlivosti“ nebo „závisti“? Na stranu zaujetí nebo lhostejnosti?
Samozřejmě, že zaujetí. Žárlivost i závist jsou vždycky na straně velkého zaujetí.

B

---

2.alternativa. „Můj nebo ne-můj“.
Tuto alternativu v zaujetí nabídne žárlivost: Ten, ta nebo to, na čem mi záleží – „je můj nebo není“?
Měl by být můj (chtěl bych to, jsem tím zaujat). Ale je skutečně a bezpečně? Nevymyká se mi náhodou, neztrácí se mi, nebere mi je někdo nebo něco?
Ta otázka, alternativa do zaujetí vnáší spalující žár. „Žárlivost“. Spaluje zevnitř. Vyvolává hořkost, podezírání. Udržuje člověka v nedůvěřivém střehu. Tak, že si vůbec neužije to, čím je zaujat. Znáte, žárlili jste na něco nebo někoho.

Příklad: Ráchel a Lia. Dvě ženy a jeden muž. (Příběh, po kterém by mohla sáhnout Nova) Které Jákob patří? Jednu miluje, jedna s ním má děti. (Která ho má víc?) Které patří? Ani jedna to neví jistě. A tak jedna na druhou hořce žárlí. Hrozný život.
Každá by chtěla říci: je můj. Ale ani jedna si není jistá tím, jestli to tak opravdu je. A s hořkostí se nechává užírat tím, že Jákob asi patří té druhé.
Pro obě ženy je to velmi hořké. Vůči Jákobovi je to ponižující (přečtěte si ten příběh celý). Jak o něj smlouvají, jak ho jedna druhé prodává.

To je další alternativa, která se v životě objevuje. Objeví se v zaujetí, nabídne jej žárlivost. Jako otázku, svíravý, spalující pocit, jako nejistotu. Je můj nebo není? Je to moje nebo není? Neuniká mi, neztrácí se mi?
Můžeme si vybrat? Že těžko? (Že se to prostě stane a člověk žárlí?)

C

---

3. alternativa: Kdo z koho? Já nebo Ty? Postupujeme dál!
Když si nejsem jist, co je moje a co ne, kdo je můj a kdo ne – tak: Kdo z koho? Kdo má navrch?
Tuto alternativu nakonec vnáší závist. Co všechno máš proti mně navíc? Nakonec jde o moje postavení, o moje místo vůbec.

Nepředbíhá mě někdo (v něčem a tak vůbec)? Alternativa „kdo z koho“?
Příklad: Starší syn z podobenství.
To bylo moje místo – doma, a mělo být. Já tu zůstal, já jsem starší, věrný… Co on teď tady!
Vrátil se, a taková hostina pro něj! Teď má snad navrch on, teď mé místo snad dostává on!
Závist. On má to, co jsem chtěl (měl) já. Všechno se točí okolo bratra. On má být ten první? Tak Já nebo On je tu ten první, důležitější. Kdo je pánem domu.

Alternativa, kterou nabízí závist: Já nebo Ty? Kdo z koho? (Kdo má navrch?) Je na výběr? Že těžko? (Že se to prostě stane a člověk prostě závidí?) Ale nikam to nevede, žárlící i závidící ví.

Zaujetí. Žárlivost a závist. Nabízí hořkou alternativu. Můj nebo tvůj? Kdo z koho? Staví do situace nejistoty a boje.
Ty alternativy se jaksi „nedají rozhodnout“ a spalují člověka zevnitř. Víte, co dělají s životem.

Je alternativa k žárlivosti (a závisti)?
Nezbývá než vrátit se na začátek – a prostě se „vzdát zaujetí“? Hrozný výraz „hoď se do pohody“. Pokusit se být „nad“, mimo, být chladný…

D

---

Počkejte. Možná to není nutné. Je ještě jedna alternativa (dnes poslední). A to proti žárlivosti a závisti. Žárlivost a závist – nebo láska.
Alternativu k žárlivosti a závisti nabízí láska. Jak?

Prvně:
Příklad: Mladší syn odchází z domova, do ciziny. Otec se ho tedy musí vzdát? „Už to není můj syn…“ Řekl to?! Ne!
Co je láska (jak zaujetí prožívá láska) – to se ukáže nakonec (vždycky). Otec přijímá syna bez slova výčitky nazpět.
Ale víc: Láska nepřestává být láskou. Trvá i na dálku. I když „nemá“. (Otec syna nevydědil) Láska „nemusí mít“. Neztrácí zaujetí, i když druhého „nemá“.
(Myslíte si, že do lásky pak patří taky dost smutku? No…To bychom se jí museli zeptat… I jiných věcí, přečtěte si 1K 13).

První věc: Láska nerozumí vztahům „majetnicky“. Nezjednoduší zaujetí, vztahy na „moje a ne-moje“.
Láska ví: zaujetí, vztahy jsou něco tak „jemného“, tak bohatého a košatého, v čase rozpjatého a někam směřujícího, vymykajícího se „kontrole zvenku“ a důkazům a zjednodušení. A jsou tak plné osobního zaujetí, živé, skutečné, i plné jistoty, o které se tomu, kdo si nechá žárlivostí vnutit alternativu „tvůj nebo ne-tvůj“ ani nezdá.

Pak:
Příklad: Otec říká rozhořčenému, závidícímu staršímu synovi: „se mnou jsi byl přece pořád“. Co je mé, je tvé.
V lásce (té z „otcovského domu“) nakonec není – buď ty nebo já, ty nebo on. Tady je – „pojď také dál“. Spolu. Místa dost. Hostina.

Druhá věc: Láska odnímá zaujetí, vztahům bojovou situaci (já nebo ty). Nerozumí „tísni“ – „je málo pro nás oba, takže tedy – kdo z koho“! Nerozumí tomu, že jen jeden vyhrává. Je dost místa.

Shrnutí:
Život dává zásadní alternativu: zaujetí nebo lhostejnost.
Zaujetí nabízí alternativy: můj-nebo ne-můj. Já nebo Ty.
Alternativa proti žárlivosti – skutečná láska. Nemusí mít. Nebojuje proti druhému. Alternativa proti žárlivosti – láska. Můžeme si vybrat?
Možná se vám zdálo, že nikdy není moc na výběr. Že vás to prostě bere s sebou: zaujetí, žárlivost, závist, láska.
Ano. I Láska si vybírá nás. Ale tady je to dobře. Mohli byste to mít všelijak potvrzeno ze života, jak je to dobře. Nejzřetelněji: od Ježíše Krista. A v něm od Boha. Vybírá si vás.
A Lásce se pak dá jít naproti. „Vědomě“. Pak (vracíme se na začátek) ostatní alternativy přestanou být tak „fatální“, osudové.

A možná proto je žárlivost (a závist) smrtelný hřích. Je alternativou k lásce.
Dotkni se nás nevyčerpatelnou, uzdravující mocí Lásky. Abychom věděli, že nemusíme mít a že není boj nakonec, že to je jen ďábelské nedorozumění. Že život, který dáváš ty, je jinak…