Utrpení, trpící Syn člověka

Nejprve otázku: může jeden pro druhého něco znamenat?
Představte si defilé lidí, kteří vás potkávají, (doma, v práci, na ulici, ve škole), pouštějte si je - jednoho po druhém, postavu za postavou, tvář po tváři…

*** Co ten druhý může pro mě znamenat, vyvolat, způsobit?
Strach, vztek, nejistotu, smích, blaženost, štěstí, smutek, bolest, úsměv, naději, zkonejšení, ponížení, lásku, nenávist, závist, žárlivost, radost…
Druhý může způsobit cokoli, všechno, co nás napadne.

*** Vím, to už jsme si říkali posledně.
Ale mám ještě další otázku, kterou nezamíříme přesně… ale ztupíme ji tak, že zasáhne… všechny postavy: Nemáte s každou tváří spojen strach, nejistotu, úzkost, (bolest)…?
Může se zamračit, může se zklamaně podívat, může chtít něco jiného, než já, rozzlobit se, říci něco hořkého nebo urážlivého, může se podívat s opovržením, nebo s otázkou, které nerozumím, může se mi dívat přes hlavu…
Červená kontrolka v hlavě se často rozbliká, Pozor, cizí těleso, narušitel v mém prostoru…
Každý člověk je tak trochu "narušitel". Ohnisko napětí, nebezpečí.
Obliba počítačů má víc důvodů, jeden z podstatných je: máte svůj svět, docela podle vaší vůle.
A druhé tam pouštíte jen po drátu, po jednotlivých slovech vyťukávaných… a obojí máte monitor jako štít.
Je jakési "skryté nepřátelství" nebo aspoň nejistota a strach, který patří ke každé tváři…

*** Nebo snad ne ke každé? Máte někoho (mezi spoustou tváří a postav), u koho necítíte nikdy stud a nejistotu (a přitom vám není jedno)? A u koho jste si jisti, že se neobrátí zády a neodejde?

*** Ježíš byl srovnáván s proroky (četli jsme posledně) - a to byli velcí narušitelé, protože zastupovali Boha… To znamenalo: ve vašem zorném poli, blízkosti, ve "vaší zahradě" se objevil On. Před ním (a tedy i před nimi) člověk musel mít spoustu studu a strachu… To se odkrývala nejen tvář, ale i srdce nebylo "nedostupné".
Když o Ježíšovi říkali, že je prorok, Eliáš, Kristus, (jak jsme to četli posledně), tak to musel s sebou nést taky spoustu strachu, nejistoty.

*** Jenomže: Ježíš k tomu nepřitakal (ani to nepopřel), ale začal k tomu mluvit o utrpení, kterým musí projít.
To utrpení je potřebí "kvalifikovat". Pokusíme se o to:

*** K utrpení: má spoustu důvodů a podob, ale … souvisí nějak s "narušiteli", (s cizím předmětem, narušitelem v mé blízkosti, v mém těle, v mé hlavě…), s tím - "vzpíráním se" mé vůli… Je to jinak než bych chtěl, je tu "jiná, cizí vůle" - to je utrpení.
Je tu jakési pranepřátelství, vycházející z toho - objevil se "narušitel", "cizí, neovladatelný, svébytný, po své ose se pohybující předmět (subjekt)" v zorném poli, v blízkosti".

Je to prostě často "Jinak", než bych chtěl. Jiná vůle, jiná cesta, jiný děj, jiný člověk… Nepřítel je "ten jiný", narušitel, vzpírající se… Vnášející chaos, zmatek do mého světa.

Utrpení je z tohoto napětí, sváru…
Já jsem v napětí (svářím se) s tebou, s tím, co se děje,
to, co by mělo být, se sváří s tím, co by nemělo být,
nebo přesněji: dobré se sváří se zlým, je tu boj se zlým.

A my sami…
Někdy nám dojde, že i my jsme druhým takhle "proti-vní", ohrožující, trápící je, utrpení působící. (Pokusil jsem se jich zbavit… řekl nebo myslel jsem hořké proti nim. Ani jsem to moc nechtěl, ale stalo se…).
Z toho ten stud, strach a nejistota - před tvářemi druhých. Nevšimnou si…? Neslyšeli, co neměli slyšet? Zase jsem se dopustil pokusu "vytlačit druhého ze své blízkosti".
Nemusí to mít takhle i druzí s námi - protože - co všechno bychom jim mohli způsobit? Já jsem jim taky nepřítel, narušitel.
Působíme si navzájem dost toho - utrpení.

*** Ježíšovo utrpení je stejného řádu…

Ježíš mluvil o utrpení (a k jeho osudu patří), které na něho přichází a kterým on projde. A to utrpení - které na sebe bere, je utrpení z odmítnutí, z nepřátelství, z toho napětí, o kterém, jsme mluvili.
Všichni proroci ostatně měli podobný úděl - potkávalo je utrpení - a na něm bylo vidět nepřátelství lidí vůči Bohu. Na Ježíši bylo vidět odmítnutí Boha. Nechceme ho ve svém životním prostoru. Jeho to nepřátelství zasahuje také.

A teď to hlavní: A on se neodvrátí, nese je, nevrací je stejnou mincí a nese až do konce…
To je jiný přístup k řešení zla (utrpení, napětí, jinakosti a cizoty…) Nehledá ho, nesoudí, nepopírá, nebojuje proti němu, protože - to by bojoval i proti nám… ani se mu nevyhne - protože to by se vyhnul i nám, ale vezme jej v utrpení na sebe a unese je - s námi.
Zlé, utrpení nese a unese. A nás s tím… unese.
To je utrpení, které patří k Ježíšovu "kristovství" . To pak docela mění situaci. Utrpení z jinakosti a cizosti není "fatální".

Zkušenost s Ježíšem: nebojuje prostě proti zlému, ani se neotočí a neodejde a nenechá nás být, když vidí… A takhle to prý dělá Bůh…

*** Tedy: Kdyby v tom defilé postav a tváří, které nás obklopují, byl Ježíš - tak by to znamenalo, že bychom měli Někoho, u koho není nakonec stísněnost a nemusí být strach.
Protože "není narušitelem", nemávne nad námi rukou - jak se to chce nám samotným, protože - i sami sobě působíme utrpení, je v nás spousta nevole nad sebou samým, a sami sobě jsme si někdy (v některých nápadech a reakcích) tak cizí, že bychom se sami se sebou rozešli, kdyby to šlo…
A unese nás… To je zvláštní druh trpělivé věrnosti… které se taky jinak říká láska.

Děkujeme za to, že… uneseš i nás. Nevyhneš se, necouvneš.