Intronizační žalmy

A

---

Nejprve zkusme nahmátnout, najít jeden pocit… Měli byste ho taky mít.
Když něco svíráte v dlaních…
Když něco, někoho objímáte…
Jaké to je?
Když vzpomínáte, nebo na něco myslíte a ono se to daří…
Jaké to je?

To je - dobré.
Protože - to je v mé dlani, v mé náruči, v mé hlavě… a tak to drží pohromadě a patří to ke mně a já k tomu.
Děje se něco jako "zcelení". A já jsem "při tom", mám na tom "účast".
To je - dobré.

Jinak je totiž všechno hrozně křehké, jinak se všechno tak snadno a rychle rozpadá…
Jako kdyby byla nějaká energie zvenku (jako vítr, bouře, povodeň), i uvnitř, která rozhání, rozbíjí,- která vším míchá, otřásá, všechno rozhání, rozděluje, rozbíjí…
Jako kdyby byl nějaký stálý neklid, napětí a nepokoj…
Jako když "se sem dobývá chaos".

Rozpadá, chvěje, otřásá se to všechno… a já jsem taky "oddělován", odtrháván, odstrkován… Jsem, (stojím) často "mimo"… Out. Outsider. Nemám účast, podíl… (Jen se zdálky dívám a je mi smutno). Proto se zkouším tak křečovitě lecčehos chytat a držet… Nechci zůstat mimo…

B

---

V biblické sbírce žalmů je několik žalmů, kterým se říká "intronizační", a v nich se objevuje zvolání, které obsahuje velké tušení, vizi nebo snad někdy i zkušenost. "Hospodin kraluje."

Je to všechno "jedno", "jedno království". Celá země, celý vesmír.
Kralování tady neznamená podrobení, zotročení.
Znamená to: je to všechno, (i já) jako v jedné dlani, v jednom objetí… A tak to drží pohromadě. I já do toho patřím.
Znamená to: nakonec jeden nárok. Jedna moc. Jedno právo. Bez hranic. Bez omezení. Jedna svrchovanost.
Je to "shrnuto", zahrnuto a drženo pohromadě, utišováno, konejšeno, milováno…

A pak jsme četli:
Tvůj trůn stojí odedávna, ty jsi od věčnosti.
To je zase proti času. Čas totiž nejvíc rozděluje, kouskuje, drobí, roztrhává… (totiž definitivně, jak se nám zdá, v čase není návratu a nového potkání).
Věčnost v hebrejštině znamená - nejzazší čas, nejvzdálenější doba. I čas, který "kouskuje", štěpí, rozděluje - je "předběhnut" a "shrnován do jedné dlaně, do jednoho objetí".
Znamená to: je to všechno nakonec "jenom jeden příběh" .
Jenom jeden vesmír, jenom jeden příběh…

Hospodin kraluje… Jeho trůn stojí odedávna, od věčnosti.
Je několik žalmů, které mají tuto vizi… (která je biblická, která vytváří biblickou zkušenost víry) a vyjadřují krásnou zkušenost: patří to "dohromady". Je to "shrnováno" v jedno… A já do toho… Je to v jedné dlani a jedné náruči.
Nad tím je úžas a z toho je radost a nezměrný pokoj…

C

---

Ještě jedna věc k úžasu z žalmu 8:

Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:

Člověk je "jen maličko omezen".
To neznamená, že člověk má kdovíjaké právo… velikost… Ale má (smí) se podílet na tom… co působí Bůh. Napodobovat to. Taky shrnovat v jedno, držet pohromadě. Člověk má tento úkol.
A nemá jen dlaně a objetí (a mysl) na shrnování svého světa . To by bylo hrozně málo, co se vejde do dlaní, a co do objetí (i když to je někdy celý člověk!) a do mysli.
Hlavně: člověk má srdce. Srdce shrnuje čas i prostor. A působí upokojování chaosu… A dává účast zvláštním, jemným způsobem, který nevylučuje druhé.

Nejpřesnější nápodobou Božího věčného kralování, předbíhání (zneškodnění) času a shrnování prostoru - je Láska.
K tomu jsme přizváni.