| |
Mluvíme o zkušenosti s Bohem. Dostali jsme se k "dobru a zlu". Zatím jsme našli dvojí pojetí, chápání zla, zkušenost s ním ve "dvou systémech" "Poskvrna" - člověk se dostane do kontaktu s něčím, s čím se do kontaktu dostat neměl, ulpí to na něm, jako poskvrna, špína, poznamená jeho život utrpením, bolestí... Co pak, co s tím? Musí se pak toho nějak zbavit. Dostat to ze sebe, smýt to. Nechat to za sebou. Jeden způsob, jak se prožívá zlé, a co se s ním dělá... "Hřích" - člověku se poruší vztahy. Ztratí se to, co se prožívá jako hluboké štěstí - jsem Ti ozvěnou (vnímám, reaguji, slyším, rozumím) a Ty mně. Přestane být resonance. To se nám stává s druhými lidmi i s Bohem. Co s hříchem? Už o tom mluvíme nějaký čas. Mohli bychom si dnes udělat inventuru a shrnutí?
To znamená: vztah má totiž dva konce - můj a tvůj. Oba dva musí zvednout konec vztahu najednou, aby se obnovil. Pak je to jako když máte telefon, u kterého nefunguje vyzvánění, (také jsme jeden čas takový měli, to jsem chodil občas zdvihnout sluchátko, jestli "někdo druhý není na drátě, náhodou nevolá"). Pak je to opravdu div, když "se s druhým setkáte". Napra- vení hříchu, porušeného vztahu je div "synchronizace". "Současnosti". Láska je také div "synchronizace". Dostaneme se do "stej- ného času". Zázrak přítomnosti. Jinak má každý svůj čas a svůj prostor, v kterých je "uvězněn"...
2 Korintským 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
Když toto Pavel říká, tak tím říká: všichni jsme se dostali do "času Kristova". ("Kdo je v Kristu..."). Žijte z toho.
Co k tomu ještě? Aby se to dařilo - zdvihat svůj konec vztahu...
Mívali tento "mechanismus" (při uzavírání smlouvy nebo napravování vztahů): v rituálu uzavírání smlouvy se nařízla dlaň nebo paže obou a přiložily se k sobě a oba to vidí a mohou prožít: dávám svou krev, svůj život, ty taky, naše krev (tzn. život) se a takhle se znovu obnovuje spolubytí, znovu se míchají, prolínají životy. Tak se dalo najevo a prožilo - že já chci... a ty taky... A jak to udělat s Bohem? Nepřiložíte svou ruku k Jeho Ruce... |
Ve vztahu k Bohu se podobné prožívalo při vylévání krve přinesené oběti - to je za mně, je to jako moje krev - já dávám najevo, že chci zpátky... já chci, a Ty, Bože? Přijímáš to... Prožili při obětování někdy, že snad ano.
V Ježíšově blízkosti (a po jeho smrti paradoxně ještě víc) prožívali: Bůh dává najevo, že stojí o napravení vztahu (všech vztahů - to znamená to "Království Boží"). To je jistější než to, že o to stojím já.
Co pak? Dvojí:
A ještě jinak se "po Ježíšovi" mluví o zlomení nároku moci... Víc zaměřeno na člověka. Vykoupení. I to je zkušenost, která k "hříchu" patří: jsem v tom už "pasivní". Nemohu říci s jistotou ani, že Já... Já si nepomohu. Tady zbývá jen... Vykoupení. Byla by jen jedna možnost, cesta, jak se z toho dostat... Jako z otroctví: že by Někdo přišel - a zaplatil za mě výkupné.
To je také zkušenost, která se předává od Ježíše. Ta moc ("hřích), jejíž sílu jsem prožil na vlastním srdci a které jsem propadl, na mě ztrácí svůj nárok, jsem z ní vysvobozen, vykoupen jako když je zaplaceno za otroka, aby se dostal na svobodu... Láska je také zázrak vysvobození, které "přijde", stane se. Byli jsme každý "v jiném království", někdo se dostal do "zimního", ne bez vlastního přispění a nemůže z něj ven. Ale teď mám právo na volný odchod z něho. Tedy: moc, kterou znamená hřích, Bůh chce a může porazit. Zkušenost, která tu "zůstala po Ježíšovi". Vzkříšení. Vykoupení... |