Vysvobození z moci hříchu

A

---

Můžete si představit tu situaci? Člověk stojí hadovi na hlavě, patrně mu ji rozdrtí, ale had se mu zakousl do paty, patrně ho uštknul.

Jak byste tuhle situaci nazvali?
Cynicky: Remíza. Lépe: Bez vítěze. Samí poražení.
Nebo: Tragické.

To je ale lidská situace!

Co má člověk s tím hadem? Proč se ho chce člověk zbavit?
Co mu had udělal? Nabídku. Takovou, že… Přečtěte si to doma znovu.

Takovou nabídku, že se stalo tohle: pro člověka vyvstaly hranice; hranice se staly tím, k čemu a přes co se člověk vztahuje; teď už se nevztahuje přímo k druhému a k jinému - teď už navždycky "jen přes hranice"; na druhého, na Boha, … se dívám už jen přes demarkační čáru. Druhý se mi stal hranicí.
Hranice - v nich je problém našeho života. Možná všechna lidská bolest, smutek a zlo se odehrává v souvislosti s nimi.
Hranice znamenají "hranu", která je mezi mnou a Tebou, mezi tím, co je mé a co už není mé; mezi tím, co mohu a mezi tím, co už ne; mezi tím, co chci, a co mohu dosáhnout…
A tu hranu pořád vnímám… Pořád!

Hranice se staly zřetelné, staly se ostré, bolavé, oddělující, kolem nich, kvůli nim je napětí; a už se neztratí a budou navždycky zdrojem bolesti, podezření, napětí, falešných nadějí a zklamání.

S hadem, s jeho nabídkou se probudila touha, která sahá přes hranice a je na hranicích zraňována (jak přelézá tu hranu).
A také stud a strach. A agrese.

Prokletý had! Nemusel jsem vědět…, že tu je ještě to a to, nemusel jsem hranice vidět, netrápilo (by) mě to…

To je lidská situace v kostce: Chci se toho (hada) zbavit, rozšlápnout mu hlavu, bojuji proti tomu, nechci to, co mi nabídl, protože mi to popletlo hlavu, zkazilo srdce; záměrně se držím zpátky, a stejně mě to znovu a znovu dostane…
Čím víc proti hadovi bojuji, tím spíš mě dostane (uštkne)…
Čím víc se pokouším zapomenout, čím víc se pokoušíte hada popřít, tím víc… Tomu se říká utkvělá představa…
Bible tomu říká "hřích" .

Had, hřích, smrt dostali člověka do své moci. Na srdci máme přiložen jakýsi osten (jako bodec k pohánění dobytka), a stačí málo, stačí malinko zatlačit a…

B

---

Tomuto oddílu se ale říká mezi teology "protoevangelium" . Proč? Kde je "dobrá zpráva"? Když je to tak tragické. Tak bezvýchodné.

Četlo se to také jako zaslíbení Mesiáše.
Jednou se stane: přijde Někdo, a opravdu rozdrtí hadí hlavu, a had v něm nechá svůj jed - ale ten jed ztratí svou smrtící působivost. Nedostane už toho člověka… To je také smysl "vzkříšení".

Tahle naděje se uskutečnila s Ježíšem. Ježíš se taky dostal do kontaktu s hadem. Taky znal hranice… Znal smutek, bolest, zklamání, nepochopení, zradu, zapření, poznal strach ze smrti a smrt.

Jen: Ježíše ten had nedostal.
"Hranice se nestanou jeho utkvělou představou". (Dokázal to "nechat být"). Jeho "definuje Bůh", ne nějaká hranice!!! Nedívá se na druhé a Boha přes "nějakou hranici".
Uštknutí hadem, pokušení… pro Ježíše nebylo smrtelné. Bylo to vidět skrze celý jeho život.
Ani tam, kde hranice se stává nejvíc bolestivou a zřetelnou - ve chvíli smrti a nenávisti od druhých… nezačal "jed působit", Ježíš neviděl hranici, ale Boha a lidi. (Slova z kříže: "Odpusť jim, protože nevědí, co činí". "Do Tvých rukou, Bože, kladu svého ducha".)

A tím se zlomilo to prokletí. Ježíšovo vzkříšení znamená také tohle: "zlomení hadova kouzla". Had v něm nechal svou zbraň, svůj osten, svůj jed. Nedostal ho. Tomu, se říká "Vzkříšení".

O tohle jde o velikonocích: hadovo kouzlo je "zlomeno". Ta Moc ztratila svou bezvýhradnou převahu nade mnou. A bezvýchodná situace je pryč, ustoupila. Je to jako vysvobození z otroctví, vyvedení na svobodu.

Přijdeme teď o své deprese, smutek, palčivou touhu, agresi…?
Ne docela. Ale zápasu s hadem se nebudeme (nemusíme) věnovat s takovým zaujetím. Je to "odmocněno". Není to už celý náš život.
A můžeme nechávat hrany mezi námi zahlazovat vzpomínkou na Krista - vlastně Jím.