Mluvíme o zkušenosti s Bohem. Přitom jsme se museli dostat taky k zkušenosti dobra a zla . Posledně jsme odkrývali prastarou zkušenost zla pomocí symbolu poskvrny.
Zlo je pak jako něco "ulpívajícího", co přichází zvenku, ale člověka poznamená, a nejen ošklivost s sebou přináší, ale i utrpení, bolest…
Dá se taky smýt, lze se ho zbavit.
Dnes další chápání zla.
A
Nejprve mluvit o pozornosti.
Může být soustředěná, bodová a těkající. Jako když je tma a vy máte baterku, a úzký kužel světla dává ze tmy vystoupit tu stromu, tu cestě, tu postavě, tu kameni… Jako by v tu chvíli nic jiného nebylo - jen ten strom nebo ta cesta…
Pozornost může být dokonce tak soustředěná, jako je lazerové světlo, které má ostřelovač na své pušce, to je jen jeden bod…, který si přesně najde svůj cíl.
Pozornost může být takhle soustředěná, cílená, na cíl zaměřená. Cílevědomá.
Takovou mívá lovec. Po tomhle jdu. Moje oko mě vede. Dívat se přes hledáček zaměřovače.
Bývá to podstata úspěchu. Člověk se nerozptyluje… všechnu energii užije pro jeden cíl. Neztrácí čas.
I prchající oběť má takovou pozornost. Ohlíží se přes rameno - na toho, kdo mě sleduje. Před tímhle utíkám, tomuhle se musím vyhnout, schovat.
Hodně lidí takhle žije. Jdou si prostě za svým. Ze tmy (lhostejného) okolí nechávají vystoupit cílům, věcem, lidem, a ty pak pro ně ("v tu chvíli") jsou.
Kus života máme takhle. V soustředěné pozornosti. A musí to tak asi být. Nemáme ho tak celý?
B
Pozornost může být ale také jinak, víc - "rozptýlená". Nezahrnuje jeden "cíl", "objekt", nezahrnuje jen to, za čím jdu já, ale zachytí, vnímá víc.
Ne, nejde jen o periferní vidění.
Největším důvodem k takové "rozšířené" pozornosti je ten druhý. Někdo druhý takhle "rozšiřuje pozornost".
Nesu si "jiného" v paměti, v hlavě, v srdci. Myslím ne něj, neztrácím ho nikdy docela ze zřetele. Napadne mě také - co on - by na to řekl, co by chtěl. A to znamená zvláštní "rozšíření pozornosti". Pak se nestává, že jsem jakoby sám ve tmě, a jdu si po svém. Vím, že tahle krajina, tahle země, tenhle vesmír také "nese" jeho, je také jeho… A do toho, co chci, co myslím… se "vevazuje" on.
Jako když je s někým smlouva. Jsem smluvně vázán. Nemohu cokoli…
Jako když máte přítele.
Jako když nemáte jen svůj vlastní příběh, ale příběh "s někým"…
C
Tady se otvírá další pochopení zla - symbolem hříchu.
|
Hřích znamená - porušení vztahu, společného příběhu (s Bohem a s lidmi), porušení smlouvy (která "zachycuje" důležitost druhého).
Nejde jen o to, co se "mně přihodí". Jde o to - co se "mezi námi přihodí".
Obrazem resonance: Kdyby tu byly dva hudební nástroje, třeba kytary - tak kdyby se na jedné zahrál tón, rozechví se také ta druhá (jakoby ten tón zachytila), i kdyby byla kus od první. A děje se to také naopak. Od té druhé k té první.
Tato resonance - to je zvláštní hluboká zkušenost dobra. Vyvolávám ozvěnu a jsem ozvěnou. Tu zkušenost máte jistě také. Zvláštní zkušenost štěstí.
Hřích znamená, že zmizí tato "resonance" mezi námi.
Pozornost, vědomí, život se zúží jen na něco. Neponechá se místo, význam důležitost vztahu, který "překračuje přítomnou chvíli a místo", rozprostírá, zavazuje a svazuje, spojuje všechny místa a činy…
D
V bibli se toto chápání zla objeví leckde, je to vlastně pravé biblické pochopení zla.
Objeví se v zákonících (Desateru, nebo ještě zřetelněji v Kázání na hoře), objevuje se v příbězích - většina příběhů má tento rozměr…
Velmi ostře se objevuje v prorockých slovech napomínání. (četli jsme o Davidovi a Nátanovi).
Staví znovu před oči - toho druhého, nebo i prvního. Připomíná, že člověk smí nosit v hlavě, na srdci mít druhé. A co to znamená pro to, co člověk žije. Ukazuje, kde jsem porušil smlouvu…
U tohoto pochopení zla - jako hříchu - ještě zůstaneme, je hluboké.
Dnes jen to - měli jsme si uvědomit atmosféru, v které se objevuje…
"Rozptýlená - rozšířená pozornost". Jako ji působí - když máte na mysli, nebo vlastně na srdci druhého. Ohled a respekt. Který člověka provází všude. Vzájemná rezonance.
Ta se ale může porušit. A pak (to) je zlo. Porušení vztahu, smlouvy…
E
Co je potřebí k tomu, aby se neporušilo tohle "vztahové vnímání"?
K tomu je potřebí - pokoj. Zvláštní atmosféra (podporující) sčítání perspektiv, pozornosti.
Chtivost, hlad, pocit povinnosti, ambice, pýcha, strach a jiné přestanou zužovat pohled, pozornost.
Docela zvláštní, skoro největší zmnožení perspektivy znamená láska, ta vnímá "v celku, celistvě", ta podporuje, přenáší velmi účinně rezonanci. Jí se "zmnožuje perspektiva.
A docela zvláštní zkušenost stejného - a přece jiného řádu - je Duch svatý. To člověk dostane podíl na Boží perspektivě, na jeho lásce.
|
