Už pošesté jsme se skupinou mládeže vyrazili navštívit naše přátele z holandského sboru v Zaandamu. Měli jsme pěkný program - navštívili jsme několik zajímavých měst (Bosch - město umělce Jeronýma Bosch, belgické Antverpy! - , Veeren - město, které mělo být původně centrem celého Nizozemí, někteří navštívili také tradičně Amsterdam), byli jsme také u moře (prožili jsme zde i západ slunce!), dokonale jsme se seznámili se systémem hrází na západu země, které chrání Nizozemí před záplavami.

Celý týden nás provázelo téma "Identita" - mluvili jsme o tom, kdo je náš idol, o tom, co nebo kdo nám dává identitu. Více jsme mluvili o biblickém příběhu Samsona - zkoušeli jsme se vžít do jeho postavy - celý příběh jsme si nakonec přehráli.

Samozřejmě jsme měli čas i na odpočinek, hráli jsme hodně hry, povídali.

Zítra ráno v pět

Takže zítra v pět?" "Jo,jo, zítra ráno v pět", zaznělo již po šesté. A my jsme nikdo neprotestovali. Nikoho ani nenapadlo stěžovat si, že bude muset vstávat brzy ráno a strávit celý den v autě. Věděli jsme totiž, kam jedeme. Již po šesté nás čekala cesta za "starými" známými, do "starého" dobrého Zaandamu v Holandsku. Sedmého července 2006 v pět hodin ráno jsme se sešli, lépe řečeno sjeli, před farou v Čáslavi. Doladili jsme poslední detaily, obdrželi podrobné itineráře cesty, předali si čísla svých mobilních telefonů a vyrazili.
"Vy už jste tady?" neskrývala své překvapení Maaike, když jsme dorazili do Noordekerku asi o dvě hodiny dříve, než bylo v plánu. Během malé chvilky se však kostel zaplnil dalšími holandskými přáteli, kteří přijeli hned, jak se dověděli, že jsme již na místě. A pak začal báječný týdenní program - v neděli po bohoslužbách k moři, v pondělí přes Den Bosch do kempu ve městečku Schijk. Zde jsme strávili několik báječných dní, při nichž jsme zjišťovali, jakou máme vlastně identitu. Za pomoci Samsona, Dalily, kněžích a mnoha dalších biblických postav zmiňovaného příběhu jsme mnohdy odhalili i to, o čem jsme neměli ani tušení. Naším dalším cílem byly Antverpy, dále farma v Biggegkerku, opět v Holandsku. Okouzleni šumem moře kombinovaným se syčením posledních slunečních paprsků uhasínajících daleko na obzoru jsme po přenocování vyrazili zpět k Zaandamu. Naší poslední zastávkou na zpáteční cestě bylo městečko Haringvliet, kde jsme obdivovali úsilí člověka obstát v boji se silou moře - navštívili jsme speciální "mořská" vrata, která slouží k usměrňování přílivu a odlivu. Poslední den byl "frij" (holandsky tzn. volný). Někdo jel do Amsterdamu, někdo do rekreační oblasti Twiske, jiný šel zase na procházku po městě.
Připadá vám to jen jako poznávací zájezd? Ale to tak není. Ovšem nemluvím jen za sebe, když si dovolím tvrdit, že za názvy měst se neskrývají jen historické a kulturní skvosty daných míst, ale mnohem více. Je tam spousta radosti, pohody a zkrátka dobrého pocitu z toho být zase jednou spolu. A vůbec nám nevadí, že jsme si tak vzdálení, protože jsme si velmi blízcí. Bez ohledu na tisíc kilometrů, které nás dělí, se rok co rok opět sejdeme. Aniž bychom poznávali krásná nová místa, přesto na nás dýchá kousek té historie. Mám však na mysli historii přecházející do současnosti. Historii našeho přátelství. Vždyť je to již jedenáct let, co se známe a přesto je každé setkání něčím nové, obohacující. Nechci se dotknout všech klenotů, které jsme viděli v Antverpách, všech těch slavných diamantů, ale my máme víc. Nejen, že máme přátele, se kterými prožíváme krásné chvíle, ale díky jeden druhému můžeme objevit i něco nového sami o sobě, o své identitě, něco, o čem bychom bez kontaktu s druhými lidmi neměli ani tušení.
Je sobota, pět hodin ráno a před domem rodiny Neelsových je slyšet posledních pár holandských, českých, anglických a německých slov. Nyní těch pět ráno moc příjemných není. Čeká nás odjezd. Ten týden zase tak rychle utekl. Přesto nejsme smutní. Víme, že zde máme spoustu dobrých kamarádů a že i oni si příští rok řeknou: "Dus morgen ochtend om vijf uur - takže zítra ráno v pět".