Rybáři… Strnulé siluety v mlze. Zase tuhle stáli na hrázi.

Na rybářích je zvláštní, jak se dívají za svou sítí nebo udicí! Tak soustředěně, s takovým očekáváním! Jako hráč, který vsadil na ruletu a teď čeká, kde se kulička zastaví.

Je to zvláštní (však se jim říká "tiší blázni") - a přesto povědomé… Potkal jsem lidi, jejichž oči byly sítí. Víc lidí, jejichž řeči byly sítí. A když tak o tom přemýšlím, snad všichni mají v sobě něco rybářského. Já určitě taky…
Rybář to totiž dělá tak: hodí síť (s udicí to není jinak), síť zahrne určitý prostor z prostoru nedohledného a tajemného, označí jej jako "můj", je to takový dočasný zábor. Potom síť stahuje k sobě. Něco přitom ze sítě vypadne, něco v ní zůstane. A to rybář vytáhne k sobě na břeh.

Naše jednání, myšlení, cítění, náš život… to je vlastně jen takováhle "rybařina". Obsáhnout, zachytit, zahrnout, stáhnout k sobě. V tomhle je každý jako rybář. Posedlý nadějí, s kterou chce v temném, tajemném, prostoru okolo sebe cosi zachytit, stáhnout z něj do svého života něco, Něco… z čeho a pro co by se dalo žít.

---

Když Ježíš ale zval rybáře, tak se s tím "rybářstvím" něco stalo.
a) v blízkosti Ježíše se mohlo prožít cosi, že člověka napadlo, jestli Bůh není vlastně taky tak - taky Rybář, který sedí na nebi u své nesmírné sítě, do které zahrne celý vesmír, a pokouší se z vody, z chaosu, ze tmy a chladu, cizoty k sobě stáhnout - taky nás, taky mě. Nejsou vlastně tohle vánoce? Boží definitivní nahození sítě…
Jaký k tomu patří pocit? Mohlo by to potěšit! Nejde jen o to, že bychom si s Ním (jako rybáři) mohli rozumět. Podle všeho (podle Ježíše) to Bůh dělá z lásky, s Láskou a znamená to Záchranu. Mohl bych být takhle zahrnut do Božího, dobrého prostoru! Mluví se hodně o "vánoční atmosféře" a nikdo moc neví, o co jde. Tak tohle je přesně to… Být zahrnut do Božího Dobrého prostoru.

b) A změnit se může i naše role. Čtyři rybáři na začátku Doby (a po nich spousta dalších) totiž dostali nový úkol. Být rybáři lidí. Nejen být zahrnuti do Boží sítě (Božího prostoru), oni dokonce mohou být uzlíkem v Jeho síti!
Nejde jen o to, abych něco (co nejvíc) zahrnul do sítě, do prostoru, který je "můj", jak to dělají běžní rybáři. Jde pak mnohem víc o to, že sám mohu patřit do sítě vztahů, kterou se do Boží blízkosti zachycuje svět.
To je smysl křesťanského sboru. Být součástí Boží sítě, která loví z moře světa to, co k Bohu patří. Vymezuje prostor - který má být Boží. Boží rozmáchnutí je velké - až na celý vesmír (jak to dokáže jen Láska). Určení člověka: být uzlíkem v Boží Síti vztahů.

Jan 21:1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského. 2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. 3 Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. 4 Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. 5 Ježíš jim řekl: "Nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme." 6 Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. 7 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou. 8 Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami. 9 Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. 10 Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!" 11 Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla.