Bible versus řecká tragédie

Potkali se tři (např. Žid, Američan a Rus…) - tak začíná spousta vtipů.
Mohli bychom začít dnes taky tak (a zůstat v tom do konce): sešli se dva nebo tři - Žid, Řek - a… no a ještě jeden další.

"Co budeme dělat?", řekne jeden. "Mohli bychom se podívat na nějaký příběh", řekne druhý. Třetí kývne: "ano, život - to jsou jenom příběhy".

Žid vytáhne "Velký příběh Josefa a jeho bratří".
Po krátkém dohadování na něj přistoupí i Řek a odloží svého Prométhea.

My se teď pokusíme - postavit se tak, abychom viděli trochu na příběh, ale abychom ještě víc mohli sledovat i ty tři (diváky).

Žid se pohodlně opře… jako že se to pěkně užije,
Řek ale sedí nějak strnule… a ověřuje si, jestli má kapesník…

*** A příběh začíná.
Brzo po začátku - když Josef vypráví svůj sen bratřím, tak Řek kroutí hlavou a něco si šeptá pod vousy.
Při druhém snu to začne rozhořčeně mumlat nahlas: "to jsou celí bohové. Hrají si s člověkem, jak kočka s myší. Dají Josefovi takové sny… Právě Josefovi a právě v jeho situaci.
A člověk - ten to vůbec neprohlédne, vždycky jim nalítne! Josef si ty sny nenechá pro sebe, (naivní duše), a vypráví je bratrům, jakoby mu vůbec nedošlo, že … no jen se dívejte, já bych už ani nemusel."

Když za chvíli jde Josef na návštěvu za bratry na pastviny, usmívá se a píská si, tak Řek sykne: "tebe ten smích, chlapče, brzy přejde, uvidíš…"
Když Josefa strkají do prázdné cisterny, aby tam umřel, tak jen kýve hlavou ("jo, přesně tohle jsem čekal").
Když na něj Žid zamrká ve chvíli, kdy se objeví karavana kupců do Egypta a Josefa z cisterny zase vytahují, tak Řek zakroutí hlavou: "nedělej si naděje, to je jen malý průtah, odklad, tím se to všechno jen maličko zdrží".

Když se karavana ztrácí za obzorem a bratři ukazují Josefovu otci Jákobovi zkrvavené Josefovy šaty, tak Řekovi povolí nervy a zdvihne se - "Jdu se projít. Musím to nějak rozchodit…"

*** Dovolíte malý komentář? Na tom Řekovi, na tom, jak vnímal Josefův příběh, máte řeckou tragédii v kostce. To je totiž další typ příběhů o vzniku a konci zla.
V řecké tragédii, v tragickém vnímání života je osudovost. Léčky a pasti. A člověk se do nich chytá - pro škodolibé bohy jedna radost. Člověk je zaslepen, jakoby vůbec nechápal, co se děje. A dokáže (může) "jen zdržovat", život je jen jeden průtah, konec (ovšem smutný) se jen oddaluje…
Se zlem se nic nenadělá. Musí se to vyplakat.

Aha, proto Řek odešel, chlapi před druhými nepláčou…

*** Žid pokrčí rameny a dívá se dál.
Kroutí hlavou nad Putifarkou, napjatě poposedává, když je Josef ve vězení, začne se vítězoslavně usmívat, když se Josef dostane na faraónův dvůr, s napětím se předkloní, když se objeví Josefovi bratři, něco se mu leskne v očích, když Josef bratry zkouší a oni dokážou sebe sama nabídnout jako záruku…
A když se Jákob s celou rodinou nakonec stěhuje do Egypta, aby tam přečkal léta hladu, tak se Žid otočí na toho třetího a řekne: "moc pěkný příběh. Bůh je super. Škoda, že ten Řek s námi nezůstal".

*** Komentář: proti řecké tragédii bible nezná škodolibost Boží, nejsou léčky, je snad Boží záměr a vedení, ale (to je spíš ochrana a partnerství než co jiného), není osud, člověk sám se musí rozhodovat.
Bůh nepokouší škodolibě, (jako u Řeků), nesvádí, třeba někdy zkouší.
Zkouška znamená, že člověk, který zkouškou projde, nemusí být stejný jako předtím, může se "změnit", někam posunout. Na konci příběhu jsou jeho aktéři jiní, než na začátku… Mohou být lepší, moudřejší… Proto i utrpení může mít dobrý smysl.
Tak příběhy mají smysl… Dohromady jak se potkávají a prolínají a také každý sám v sobě.
Sice i Josef nakonec pláče. Ale jeho pláč je docela jiný, než pláč Řeka. První hádanka pro vás: Víte v čem je Josefův pláč jiný, než Řekův?

*** Vraťme se ještě k těm dvěma, k židovi a k tomu třetímu (na něj jsme nějak zapomínali):
Žid se ještě zeptá třetího: "Myslíš, že každý příběh je takový?"
Třetí po chvilce odpoví: "možná nemá každý příběh takhle happy end. Vlastně může být příběh o utrpení až do konce. Jeden takový příběh o utrpení nezaslouženém a dobrovolně přijetém a neseném znám…"

Žid: "Ale k čemu to pak je - to všechno?"

Ten třetí… "Třeba každý příběh má cenu sám v sobě, protože při něm něco vzniká, co by nebylo… A lepší je, když něco je, než když není nic…
A pak u stolu v Božím Království bude o čem povídat."
A v tu chvíli se ti dva na sebe usmějí.

Hádanka pro vás nakonec: kdo je ten třetí?

Děkujeme za to, že i když se dotýkáme dna, si nemusíme zoufat. Pomoz nám aspoň srdcem se dívat přes všechno až k Tobě. Mít lehkost naděje na srdci.