Vykoupení

Mluvíme o zkušenosti s Bohem. Dostali jsme se k "dobru a zlu".
Zatím jsme našli dvojí pojetí, chápání zla, zkušenost s ním ve "dvou systémech"
"Poskvrna" - člověk se dostane do kontaktu s něčím, s čím se do kontaktu dostat neměl, ulpí to na něm, jako poskvrna, špína, poznamená jeho život utrpením, bolestí... Co pak, co s tím? Musí se pak toho nějak zbavit. Dostat to ze sebe, smýt to. Nechat to za sebou. Jeden způsob, jak se prožívá zlé, a co se s ním dělá...
"Hřích" - člověku se poruší vztahy. Ztratí se to, co se prožívá jako hluboké štěstí - jsem Ti ozvěnou (vnímám, reaguji, slyším, rozumím) a Ty mně. Přestane být resonance. To se nám stává s druhými lidmi i s Bohem.
Co s hříchem? Už o tom mluvíme nějaký čas. Mohli bychom si dnes udělat inventuru a shrnutí?

A

---

Nejprve: jde o smíření.
To znamená: vztah má totiž dva konce - můj a tvůj. Oba dva musí zvednout konec vztahu najednou, aby se obnovil.
Pak je to jako když máte telefon, u kterého nefunguje vyzvánění, (také jsme jeden čas takový měli, to jsem chodil občas zdvihnout sluchátko, jestli "někdo druhý není na drátě, náhodou nevolá").
Pak je to opravdu div, když "se s druhým setkáte". Napra- vení hříchu, porušeného vztahu je div "synchronizace". "Současnosti".
Láska je také div "synchronizace". Dostaneme se do "stej- ného času". Zázrak přítomnosti. Jinak má každý svůj čas a svůj prostor, v kterých je "uvězněn"...

2 Korintským 5:17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
18 To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.
19 Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.
20 Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

Když toto Pavel říká, tak tím říká: všichni jsme se dostali do "času Kristova". ("Kdo je v Kristu..."). Žijte z toho.
Je to div - napravení vztahů, ale je, děje se to... A to "nechejte se smířit" znamená výzvu k stálé připravenosti "popadnout ten svůj konec vztahu". A znovu a znovu jej zdvihat.

Co k tomu ještě? Aby se to dařilo - zdvihat svůj konec vztahu...
Když je dvojí nejistota, jsou dvě nejistá místa: Ty - a taky Já.
Co Ty... Potřeboval bych (jistotu, nebo aspoň naději) - že druhá strana o to opravdu stojí - napravit vztah. (Že nezůstanu sám s tím svým koncem vztahu v ruce..., na srdci, to je hrozně smutný pocit (nejde jen o to, že pokořující)). Potřeboval bych prožít, že druhá strana o to stojí...
Co Já? Potřeboval bych prožít, že je možné - aby se náprava stala, protože zkušenost s napravováním resonance (i z mé strany) je hořká, protože někdy jakoby nešlo jen o to "chtít".
K tomu jsme si připomínali další - co s hříchem... se může stát.

B

---

Co Ty? Stojí o napravení vztahu druhá strana také?
Mívali tento "mechanismus" (při uzavírání smlouvy nebo napravování vztahů): v rituálu uzavírání smlouvy se nařízla dlaň nebo paže obou a přiložily se k sobě a oba to vidí a mohou prožít: dávám svou krev, svůj život, ty taky, naše krev (tzn. život) se a takhle se znovu obnovuje spolubytí, znovu se míchají, prolínají životy. Tak se dalo najevo a prožilo - že já chci... a ty taky...

A jak to udělat s Bohem? Nepřiložíte svou ruku k Jeho Ruce...

Ve vztahu k Bohu se podobné prožívalo při vylévání krve přinesené oběti - to je za mně, je to jako moje krev - já dávám najevo, že chci zpátky... já chci, a Ty, Bože? Přijímáš to... Prožili při obětování někdy, že snad ano.

V Ježíšově blízkosti (a po jeho smrti paradoxně ještě víc) prožívali: Bůh dává najevo, že stojí o napravení vztahu (všech vztahů - to znamená to "Království Boží"). To je jistější než to, že o to stojím já.
S Ježíšem Kristem se objevila zkušenost, nápad, jistota: Bůh o to velmi stojí, aby byl napraven (znovu živý) vztah mezi námi. Objevila se až taková jistota, že (se jim to jakoby obrátilo a) měli odvahu říci po velikonocích tvrdit: Ježíš Kristus je jako jeho oběť, jeho potvrzení, že On chce... a my se na to díváme a máme to "jen přijmout". A naše životy se znovu "potkají", stanou současnými. A prožili to ("Duch svatý").

C

---

Ale k tomu s hříchem, porušením vztahů je ještě tahle zkušenost: hřích je také moc. Je to síla... Člověk se dostane do "moci této situace - hříchu". A nějak si nepomůže. I to "co Já..." není jisté. Nestačí chtít...

Co pak? Dvojí:
Kdyby ta moc, která si mě nárokuje, utrpěla porážku, kdyby nebyla tak "fatální", jak se mi zdá - tak to by mohlo znamenat hodně. Nebyla by tak "přemocná", jak jsem se zdálo. Byl by tu "precedens" .
To jsme si připomínali v Neděli. To je Ježíšovo vzkříšení. Narušení moci (porážka) hříchu, vlastně Smrti, která symbolizuje porušení vztahů, oddělení... nejsilněji, dělá je tak bolestivým a konečným. To jsme si připomínali v Neděli.

A ještě jinak se "po Ježíšovi" mluví o zlomení nároku moci... Víc zaměřeno na člověka. Vykoupení.
To je také pocit v "hříchu": Propadl jsem té moci... Jako v pohádce o sněhové královně. Něco "vlétne do oka", sněhová vločka, člověk přijme polibek Zimní královny, a propadne moci zimy. Už "nemá sám sebe pod kontrolou". Je převezen do zimního paláce a už si nepomůže. Nic s tím neudělá, je v moci hříchu..., té situace..., "v zakletí", jako v kleci. I kdybych z toho chtěl ven... nemohu. Má na mě právo. (Přijal jsem polibek zimní královny). Otrokem i vlastní vinou (to je naše zkušenost...).

I to je zkušenost, která k "hříchu" patří: jsem v tom už "pasivní". Nemohu říci s jistotou ani, že Já... Já si nepomohu. Tady zbývá jen... Vykoupení. Byla by jen jedna možnost, cesta, jak se z toho dostat... Jako z otroctví: že by Někdo přišel - a zaplatil za mě výkupné.

To je také zkušenost, která se předává od Ježíše. Ta moc ("hřích), jejíž sílu jsem prožil na vlastním srdci a které jsem propadl, na mě ztrácí svůj nárok, jsem z ní vysvobozen, vykoupen jako když je zaplaceno za otroka, aby se dostal na svobodu...
Není dobré uvažovat komu a kolik se platí. Tomu propadli středověcí teologové a zapletli se do toho. Jde jen o zkušenost toho "propadnutí" do hříchu (kterou máme), pocit práva, který na mě "hřích" má, a mechanismus a zkušenost vykoupení, právoplatného vytržení z jeho "práva".
A člověk to prožije celým tělem a celou duší. Vysvobození. To se děje.

Láska je také zázrak vysvobození, které "přijde", stane se. Byli jsme každý "v jiném království", někdo se dostal do "zimního", ne bez vlastního přispění a nemůže z něj ven. Ale teď mám právo na volný odchod z něho.

Tedy: moc, kterou znamená hřích, Bůh chce a může porazit. Zkušenost, která tu "zůstala po Ježíšovi". Vzkříšení. Vykoupení...